Termín započetí a ukončení akce: srpen – říjen 2013
Pedagogický dohled: Mgr. art. Jan Vojtěchovský, Ph.D.
Spolupracovala: MgA. Martina Poláková
Zadavatel: NPÚ ú. o. p. Telč
Autor: neznámý
Sloh, datace objektu: románský, založen před r. 1219, několikrát přestavován, nejvýznamnější přestavba barokní (1783-1787)
Sloh, datace malby: raně gotické nástěnné malby, 20.–40. léta 14. století
Technika malby: malba pojená vápnem s příměsí kaseinu na bílém podkladovém vápenném nátěru
Rozměry středověkých omítek: cca 6 m2
Rozměry středověké malby: cca 2 m2
Předchozí známé zásahy:
- 1975 – stavebně-historický průzkum (Ing. arch. Pavel Mošťák), restaurátorský průzkum (prof. Jiří Toroň) – objev gotických nástěnných maleb
- 1976 – celoplošné odkrytí nástěnných maleb (prof. Jiří Toroň)
- 1976-1977 – archeologický průzkum (PhDR. Antonín Hejna)
Lokace památky: kostel sv. Víta na bývalé návsi zaniklé obce Zahrádka u Ledče nad Sázavou –dnes spadá pod obec Horní Paseka (okres Havlíčkův Brod)
Klasifikace památky (rejstříkové číslo objektu v ÚSKP): KP (14421/6-361)
Restaurované dílo: středověké nástěnné malby a omítkové vrstvy na jižní stěně presbytáře
Stručný popis díla a stavu před restaurováním:
Na jižní stěně presbytáře jsou dochovány fragmenty středověké omítky, které tvoří plochu cca 6 m2. Mezi jednotlivými fragmenty středověké omítky je odhaleno středověké zdivo z místního tvrdého lomového a sbíraného kamene ložené na vápennou maltu. Nástěnná malba se na jižní stěně presbytáře dochovala pouze na jedné třetině celkové plochy nejstarších omítek. Podkladem malby je velmi jemná vápenná omítka nanášená štětcem. Čitelnost malby je značně znesnadněná díky bělavému zákalu, nečistotám a množství peků, kterými byla omítka celoplošně opatřena při barokních úpravách.
Nejlépe zachovaná je dvojice figur (ženská a mužská postava), která je pokračováním spodního horizontálního figurálního pásu z východní stěny presbytáře (celkově se v presbytáři nacházejí tři horizontální figurální pásy). Jejich barevnost je omezena na bílou, šedou, okr, červeň, hněď a čerň. Figury mají nepříliš složitou obrysovou linii a jsou namalovány z poloprofilu. V prostoru mezi figurami a podlahou se na středověké omítce nacházejí fragmenty okrové a červené barevné vrstvy – pravděpodobně se jedná o malovanou iluzivní draperii. V západní části jižní stěny se dochovala malba provedená pouze černou linkou. Kvůli špatné čitelnosti se zatím nepodařilo identifikovat, co malba znázorňuje.
Omítky byly poškozeny hustým pekováním a měly značně oslabenou adhezi ke zdivu (zvláště při okrajích fragmentů omítek a peků). Uvolněné okraje omítek zajišťovaly vápenné tmely nanesené v rámci záchranného zákroku Jiřím Toroňem (1975-1976). Povrch byl znečištěn prachovým depozitem a rezidui mladších omítek. Barevná vrstva nástěnné malby vykazovala celoplošně práškovatění, lokálně byla nesoudržná s tendencí odpadávat. Vlivem vysoké vzdušné vlhkosti byly vytvořeny vhodné podmínky pro biologické napadení – růst řas a plísní. Tento problém se týkal zvláště spodních partií stěny. Dále představovaly problém vodorozpustné soli, které krystalizovaly na povrchu (pozorovatelné výkvěty) i ve struktuře omítky.
Provedený restaurátorský zásah:
Dezinfekce omítky a zdiva proti biologickým činitelům Ajatinem.
Snímání zajišťovacích tmelů.
Konsolidace omítky a uvolněné barevné vrstvy (strukturální konsolidace omítek CaLoSilem E–25, hloubková konsolidace omítek Ledanem TA1, konsolidace uvolněné barevné vrstvy CaLoSilem E–25 a Ledanem TA1).
Konsolidace zpráškovatělé barevné vrstvy nanosuspenzí Nanorestore E–35.
Očištění omítek a barevné vrstvy. Z barevné vrstvy byl odstraněn sádrovcový zákal aplikací zábalů z Arbocelu a 10% roztoku uhličitanu amonného v destilované vodě. Po mechanickém očištění následovala aplikace indukčních zábalů z Arbocelu a destilované vody.
Tmelení okrajů a oblastí, kde prostupovalo obnažené kamenné zdivo hrubým vápenným tmelem pod úroveň originální omítky. Peky a rušivé defekty v barevné vrstvě byly vytmeleny jemným vápenným tmelem, jehož povrch byl připodobněn struktuře originální barevné vrstvy.
Neutrální retuš (v tmelených plochách) v kombinaci s lokální retuší (v drobných defektech v barevné vrstvě) akvarelovými barvami. Tento druh retuše byl zvolen na základě celkového konzervačního přístupu k dílu.
